5 26 02
| Příjemce | Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích |
| Registrační číslo projektu | CZ.02.3.68/0.0/0.0/16_010/0000523 |
| Název projektu | Podpora vzájemného učení pedagogů MŠ |
| Název platformy | Centra kolegiální podpory (CKP) |
| Zaměření platformy | Čtenářská pregramotnost |
| Složení platformy | Vedoucí CKP – dvě učitelky/ředitelka MŠ |
| Datum zřízení platformy | 1. 1. 2018 |
- Zápis ze setkání platformy: CKP Praha MŠ Madolinka, Praha 4, Modletická 1402
| Datum konání platformy: |
| Dne 29.5.2019 proběhlo 15.setkání našeho Centra kolegiální podpory v počtu 9 účastníků + 2 vedoucí a přizvaného odborníka. Téma a délka setkání: Storytelling, délka 3 hodiny Cílem bylo: Seznámení se s disciplínou, která nám pomáhá znovuobjevovat tradici vyprávění příběhů. Obsah setkání: Přivítání účastnic – seznámení se s pomůckami a knižními tituly našeho Centra, zapůjčení knih pro čtení s dětmi, informace k portfoliu u účastnice, která dnes dosáhne 40 hodin, předání pozvánek na 5. letní školu PF JU do MEVPISu ve Vodňanech ve dnech 22.7. – 1.8. 2019. Představení vedoucích, expertů a účastníků – na dnešním setkání jsme mezi nás přivítali novou účastnici, které jsme předali základní informaceo fungování našeho CKP. Jako přizvaného odborníka jsme mezi nás pozvali Mgr. Barboru Voráčovou, která je zakladatelkou sdružení Storytelling. Stručné shrnutí z minulého setkání – připomněli jsme si naše minulé setkání s knihovnicí Danielou Jelínkovou a jejím projektem Duhové pohádky, co se nám líbilo, co jsme si už vyzkoušeli v praxi a jaké knižní tituly, které nám představila, nás oslovily. Seznámení s tématem setkání, s jeho formou a přibližnou délkou – prezentace storytellingu jako specifické divadelní disciplíny, která využívá mnoho druhů cvičení, her a především představivosti posluchačů, kteří jsou zároveň autory a interprety příběhu. Seznámení se s tímto pojmem, který znamená živé vyprávění. Hlavní část a náplň setkání Na začátku jsme si pověděli, co od dnešního setkání očekáváme a jestli sepovažujeme za vypravěče. Objasnili jsme si, co je to storytelling – novodobé živé vyprávění, a jakým způsobem můžeme poutavě vyprávět příběh ostatním. Seznámili jsme se pomocí hry „Příběh mého jména“. Měli jsme popsat, jak se nám naše jméno líbí, co pro nás znamená, co víme o jeho původu apod. Následovala hra „Tohle není papír“, pomoci níž si můžeme u dětí diagnostikovat úroveň jejich slovní zásoby a fantazie a zároveň tyto dovednosti u nich rozvíjet a podporovat. Stačí zmačkat čistý papír a říci u ml.dětí – tohle není papír, co to je? Co by to mohlo být? Děti nám popisují svou představu (věc, zvíře apod.) St. děti nám mohou svou představu rozvinout do krátkého příběhu. Každý příběh je jako HOUSENKA – má svůj začátek – hlava, prostředek – tělo s nožičkami a konec – zadeček.Na začátku příběhu vymyslíme postavu i s jeho vlastnostmi a prostředí – určíme kdo, kdy, kde, co se komu děje a proč. Pak následuje zápletka – něco se stalo, příběh se vyvíjí. Na konci hledáme řešení, jak příběh dopadl. Příběhy si můžeme s dětmi vymýšlet jen tak nebo s pomocí obrázků – procvičujeme si tak dějovou posloupnost, obrázkových karet nebo např. s pomocí kostek STORY CUBES ( 9 kostek – 54 obr. – kombinace ). Starší děti mohou dostat napsaná slova, která pak vkládají do svého příběhu nebo si mohou nakreslit obrázky a pak si pomocí nich příběh vymýšlet. S pomocíhry „Já Slunce jsem vidělo“ u dětí procvičujeme orientaci v různých částech dne – co děláme ráno, v poledne a večer. Dítě se stává Sluncem a popisuje ostatním, co v určité části dne vidělo. Děti se v této roli střídají. Ukázali jsme si, jak se může pracovat s Kartami pro koučink a terapii od Zuzany Taucové, které obsahují autorské abstraktní obrázky a pomocí nichž si můžeme povídat o našich emocích a o tom, jaké pocity v nás vyvolávají, co nám připomínají a na základě těchto pocitů opět vyprávět nějaký příběh. Diskuse Probíhala průběžně, diskutovali jsme o tom, jakým způsobem zapojovat imálo průbojné děti do vyprávění – dávat jim podněty a návodné otázky, povzbuzovat je v jejich řečovém projevu a dávat jim prostor, zastavovat děj u příběhu a ptát se, jak to asi bude dál, nechat dětem nakreslit obrázky k příběhu a sestavit si vlastní knížku, st. děti mohou kreslit komiks aj. K vyprávění by šel využít i Pohádkový kufřík, obrázky, maňásci, loutky apod., a to zejména proto, že ve třídách máme mnoho dětí cizinců, které nerozumí česky a technika storytellingu je pro ně těžko uchopitelná. Shodli jsme se na tom, že děti obecně mají rády vyprávěné a vymyšlené příběhy, ale ne ve všech rodinách si rodiče takto s dětmi vyprávějí, což je škoda. Aplikace do praxe Rozdělili jsme se na 3 skupiny: 1. skupina byla začátek, 2. prostředek, 3. konec. Vyprávěli jsme postupně vymyšlený příběh „O dvou medvědech“ a střídali jsme se v roli vypravěče. Další hru jsme si zahráli ve dvojici s využitím karet DIXIT. Vybrali jsme sikartu, jeden z nás určil hrdinu, druhý prostředí. V limitu 5 minut jsme seve vyprávění střídali a posouvali tak děj příběhu až do konce. Následovala aktivita pro zapojení fantazie a přemýšlení. Měli jsme vyprávět příběh „O někom, kdo neexistuje“. Pravidlem je, že se bere 1. NÁPAD a do příběhu se musí zakomponovat všechny nápady, neboť nic není špatně a každý má právo se do příběhu svým nápadem zapojit. My jsme si vymysleli příběh „O ŽABŽOVI“ a procvičovali jsme si na něm základní techniky storytellingu. Souhrn hlavních bodů Význam storytellingu: a) obohacuje a rozšiřuje slovní zásobu b) napomáhá chápat souvislosti c) podporuje kritické myšlení d) zvyšuje schopnost naslouchat a chápat e) podněcuje tvořivé psaní a představivost f) zvyšuje schopnost komunikace, spolupráce g) podporuje schopnost předvídání, analýzy a syntézy h) aktivně pracuje s literaturou a podněcuje zájem o ní ch) je to skvělá zábava Každý příběh má ZAČÁTEK, PROSTŘEDEK a KONEC. Při vypravování využíváme jednoduché techniky: 1) charakterizujeme postavu a prostředí 2) vymyslíme zápletku – co se v příběhu stalo 3) rozmotáme zápletku do zdárného konce Při vyprávění můžeme používat citoslovce, zařadit přímou řeč, mluvit změněným hlasem, zařadit pohyb, zazpívat písničku či využívat momentu překvapení apod. Závěr: Dnešní setkání s p. Voráčovou bylo velmi zajímavé a podnětné. Hravou formou a pomoci vlastního prožitku jsme se seznámili s pojmem storytellingu. Každý z nás je vypravěč. Vyprávění je dar, který má úplně každý, jen je potřeba tuto dovednost procvičovat a rozvíjet už od nejútlejšího věku, jak jsme si to dnes vyzkoušeli v praxi. Vyprávění rozvíjí lásku k jazyku, slovní zásobu, fantazii a podporuje kritickou gramotnost. Není u něj potřeba vlastně žádných pomůcek, neboť tu pracujeme jen se svou představivostí a nápady. Úkol na příště – donést si knihu, se kterou jsme si vyzkoušeli pracovat s dětmi podobným způsobem, jak jsme si to ukazovali na našich setkáních,či si připravit příspěvek do diskuze o tom, jestli jsme si vyzkoušeli v praxi pracovat např. s pomůckami F. Ketta, Pohádkovým kufříkem či zajímavými programy na interaktivním panelu. Další setkání máme naplánované na 26.6. 2019 od 16.00 hod. Hlavním tématem bude „Moje oblíbená kniha“ a seznámení se s kouzelným čtením prostřednictvím Albi tužky. Zapsala: Pavlína Šajdáková |